Vánoční zážitek, který jsem nečekala

Romantické Vánoce na horách s přítelem! Tak moc jsem se těšila a dala jsem si záležet. Koupila jsem si krásné sexy prádlo, zašla ke kadeřníkovi, na depilaci. Skoro jsem nemohla ani dospat a den D konečně nastal. Chatu nám půjčil jeho kamarád. Byla na samotě u lesa, zrovna hustě sněžilo a já byla v sedmém nebi. Vypadalo to jako v pohádce.

Jenže i pohádka jednou končí a 23. jsme se s přítelem strašně pohádali. Ano, pohádali se tak, až jsme se rozešli. S brekem jsem v rychlosti sbalila tašku a bez ohledu na to, že stále hustě sněžilo, jsem vyrazila na autobus do vzdálené vesnice. Aby toho nebylo málo, poslední autobus ujel a další pojede až ráno.

Proč se to musí stát jenom mě? Zatnula jsem zuby, přemáhala jsem se, abych se zas nerozbrečela a vyrazila tedy na silnici. Ano, já vím, že stopem to není zrovna bezpečné, ale zpátky do chaty ke svýmu bývalýmu přeci nepůjdu. Vzhledem k tomu, kolikátého bylo a že hustě sněžilo, tak jsem žádná auta nepotkala. To už snad není možný. Konečně po hodině jsem něco slyšela. Byl to kamion a zanedlouho se zastavil u mě.

Klepala jsem se zimou, nebo snad strachy? Na straně spolujezdce se otevřely dveře a vykoukl na mě sympaticky vyhlížející chlap přibližně v mém věku. Mám dál mrznout nebo to risknout? Vybrala jsem to druhé a do kamionu nastoupila. Hned mi nabídl deku, termosku s horkým čajem a nabídl se, že mě domů hodí. Ještě víc zatopil, zanedlouho jsem cítila, jak mě teplo zmáhá a usnula jsem.

Nevím, jak dlouho jsem spala, ale když jsem se vzbudila, kamion stál ve tmě na dálnici a před námi daleko dlouhá kolona. David, tak se můj zachránce jmenoval, mi oznámil, že je sněhová kalamita a silnice jsou uzavřené. Vzhledem k tomu, že je špatná viditelnost, záchrana přijde nejspíš až ráno. Nabídl mi jídlo, další čaj a začali jsme si povídat. Byl vlastně moc sympatický a dobře se s ním povídalo.

Uvolnila jsem se a čím víc jsme se poznávali, tím větší přitažlivost mezi námi byla. Při nenápadných dotecích jsme úplně cítili, jak to mezi námi jiskří. Netrvalo to dlouho a začali jsme se líbat. Chtěla jsem ale víc, bylo jasné, že David také. Za sedadly měl úložný prostor. Sice stísněný, ale nám to nevadilo. Oblečení jsme ze sebe vyloženě strhli, až jsme vedle sebe leželi nazí, zpocení, s hlasitým tlukotem našich srdcí a erotickým nábojem se na sebe vrhli. Když do mě pronikl, málem jsem nahlas vykřikla. Ihned mě začal líbat, aby nás někdo neslyšel. Bylo to rychlé, vášnivé, úžasné.

Po milování mě zezadu objal a navzájem jsme poslouchali naše tlukoucí srdce. Chtěla jsem ještě víc, David taky. Po druhé jsme na to šli už pomaleji, víc jsme si toho druhého vychutnávali a zanedlouho jsme oba po druhé vyvrcholili. Celá unavená, rozechvělá jsem usínala, naposledy jsem ucítila, jak mě David přikrývá dekou, přitiskl mě k sobě, než mě přemohl spánek.

Ráno mě probudil neznámý zvuk, záchrana byla už tady. Spěšně jsme se oblékli, sedli si dopředu a nevěděli jsme, kam s očima. Kolona se dala do pohybu a my se rozjeli domů. Vysadil mě v mém městě, poděkovala jsem mu. Chtěla jsem se mu za to svezení nějak opdvděčit, ale David musel jet, už měl přeci jen několikahodinové zpoždění.

Rozloučili jsme se a já se dívala, jak odjíždí, dokud mi nezmizel z očí. Pak ve mně hrklo.... my jsme si nevyměnili kontakt, úplně jsme na to v tomhle spěchu zapomněli. Tenkrát jsem na Štědrý den zůstala v bytě sama, ale přesto jsem se při sledování televize, že se usmívám. Teď, i když se to už stalo dávno, si na něj a na ten náš krásný sex někdy vzpomenu a přemýšlím, co asi dělá a kde je.